a zase ten ahmed!

 

Už v jednom z předchozích článků jsem dospěl ke zcela zásadnímu poznání, že totiž kam čert nemůže, tam nastrčí nějakého toho Ahmeda. Zajímavé je, že vždy jde o útok nožem na úplně bezbranného chudáka, nejlépe někoho, kdo nůž používá jen ke krájení chleba a buřtů, nebo o nějakou milou a naivní blondýnku. Mám palčivé podezření, že kdyby ti lidé, kteří se stali obětmi všech těch Ahmedů, uměli nůž použít k mnohem širší škále činností, pak by si to možná Ahmedové ještě rádi rozmysleli a přestali vymýšlet lotroviny. 

Poslední divoká historka, v níž  Ahmed vystupuje, se udála před pár dny na Slovensku v Nitře, když afghánský Ahmed napadl slovenského Richarda na vysokoškolské koleji. Ve spánku ho chytil pod krkem, čímž ho naštěstí probudil, a pak mu nožem zasadil tři rány, jednu do krku několik milimetrů od tepny, jednu do zad a jednou ranou, mířenou do hrudi, minul, takže Richardovi způsobil jen škrábanec. Ríša se Ahmedovi vysmekl a utíkal se zamčít do kadibudky, čímž si evidentně zachránil život, protože Ahmed měl najednou plné ruce práce s telefonováním svému bráchovi (asi Abdulovi) do USA a šéfovi spolku afghánských studentů. Ríša toho využil a vyběhl sprintem na vrátnici volat o pomoc, což se mu naštěstí podařilo i přes to, že se mu Ahmed cestou snažil podkopnout nohy. Nechtěl ale přijít o spojení s bráchou v Americe, takže to zpackal (no zkuste někomu podkopávat nohy a přitom kecat do telefonu) a Ríša z vrátnice zavolal pro Ahmeda policajty a pro sebe záchranku.

Možná si říkáte, že když někdo někoho napadne nožem a bodne ho do krku, tak už k tomu musí mít nějaký echt pořádný důvod... A máte pravdu, Ahmed ten důvod skutečně měl! Představte si situaci, že byste bydleli na pokoji s někým, kdo s vámi nechce chodit ven do města na pařby a navíc vážně pomýšlí na to, že se od vás odstěhuje na jiný pokoj, protože zkrátka s vámi už nechce sdílet jednu společnou cimru... No nezabili byste ho, netykavku jednoho? No tak vidíte! Chudák Ahmed Ríšu evidentně tak zbožňoval, že než by dál bydlel bez něj, raději se ho rozhodl zabít a dalších 15 nebo 20 let vzpomínat na jeho světlou památku v kriminálu. A nebýt toho neodkladného hovoru s bráchou v Americe, bývalo by mu to i vyšlo.

Jak se nám v Evropě poslední dobou množí ti Ahmedové s nožem v ruce, napadlo mě, že se kouknu, co vlastně to jméno Ahmed znamená, a zjistil jsem, že se dá přeložit asi jako "vynikající", "chvályhodný", nebo "veleben". Nejsem si jistý, jestli Ríša bude svého exotického kámoše Ahmeda velebit, ale je možné, že kdyby to tak hloupě nezpackal, velebili by ho jeho příbuzní v Americe a třeba i jeho kámoši ve svazu afghánských studentů na Slovensku. Ale my, kteří nejsme Ahmedové, a už vůbec ne Afghánci, bychom se před takovými magory měli mít raději na pozoru. Že jsou mladí, drobní a vypadají neškodně? Právě o to jsou nebezpečnější! Právě to jim umožňuje útočit nečekaně a zákeřně. A že je znáte, bavíte se s nimi a nic zlého byste od nich nečekali? Že je považujete za přátele? Tak to, milí zlatí, neznamená už vůbec nic! Jak sami vidíte, nic z toho vám nepomůže. Nepomůže vám, když jim budete pomáhat, když se s nimi budete družit, když se s nimi budete snažit vycházet po dobrém.  Oni jsou totiž tak trochu jiní a mají to celé v hlavě nastavené úplně jinak než my... Ale to je samozřejmě v ničem neomlouvá, protože tady platí naše pravidla a hrát se bude po našem. 

Ve styku s Ahmedy evidentně platí to staré známé české přísloví, které říká: "Čiň čertu dobře - peklem se ti odmění!"

Tak na to raději myslete...

 

A do třetice Ahmed:

Sotva jsem dopsal a publikoval předcházející článek, vzpomněl jsem si na dalšío Ahmeda, tentokrát ze Sýrie, který zapíchl svého spolužáka ve švédské škole proto, že bránil svoje spolužačky před Ahmedovýma nenechavýma šmátravýma rukama. Na tuto událost jsem nechával odkaz už v článku o realitě bodnutí nožem, ale nedá mi to, abych ten případ znovu nezmínil. Trošku jsem se porozhlédl po internetu a zjistil jsem, že tohle Ahmedovo sexuální obtěžování spolužaček trvalo nějaké dva měsíce a po většinu času za to od Arminase dostával nafackováno. Po dvou měsících si vyčíhal, až Arminas nebude dávat pozor a bodl ho do zad tak, že čepel prošla až do srdce. To se stalo 11. ledna tohoto roku.

Nejlepší na tom je, že otec nezletilého úkladného vraha jeho čin obhajuje, když říká, že škola neudělala nic, aby čest jeho syna nepřišla k úhoně. Mladý vrah Ahmed Mustafa Al-Haj prý veřejně přísahal Arminasovi pomstu, a to prý řekl i před učiteli, kteří vyšetřovali počáteční konflikt. Pro muslima je totiž odmítnutí od dívky tou nejhorší urážkou a nebohý Arminas tomu nasadil ještě korunu tím, že mu veřejně před spolužáky nafackoval. A za to si, podle chápání pubescentního syrského vraha a jeho ujetého tatíka, zasloužil smrt. 

Takže, milé české dívky, ne aby vás napadalo odmítnout nějakého nadrženého přiimigrovaného samce, protože tím byste ho hrozitánsky urazily. A vy, chlapi, až budete bránit svoje holky před jejich svéráznými výzvami k páření, raději nezůstávejte jen u facek. Milosrdenství je krásný a rytířský skutek, ale přivandrovalci z pouště by ho stejně pokládali jen za slabost.

                                                                               

                                         Arminas Pileckas, hrdina                                                                    Ahmed Mustafa Al-Haj, vrah