kázání

 

 

Aniž bych zde chtěl propagovat jakékoliv vyznání, jakoukoliv víru, nebo jakoukoliv ieologiii či politický směr, nedá mi to, abych se s Vámi nepodělil o úryvek z kázání, které 1. 11. tohoto roku pronesl Páter Petr Piťha, a které mě do hloubi srdce oslovilo.

Jak to vnímám já, v současnosti již nejde o náboženské vyznání. Můžete být klidně katolík, nebo ateista, nebo pravoslavný, nebo protestant, nebo uctívat Thora či Peruna... Jde o to, že všichni, kdo se nazýváme Čechy, Moravany, potažmo bělochy a Evropany, sdílíme společné hodnoty, řídíme se společnými principy, máme společnou morálku a kulturu. A jde o to, že tváří v tvář hrozícímu přílivu milionů jinokulturních, jinojazyčných a jinoetnických jedinců, o kterých nevíme kdo jsou, jaká je jejich minulost, zdravotní a mentální stav, z jakého pocházejí rodinného prostředí a hlavně proč konkrétně k nám vůbec přišli, máme povinnost zapomenout na vzájemné rozbroje, malicherné spory z minulosti a tahanice o to, kdo komu před tisíci lety vypálil kostel, vymýtil posvátný háj a vůbec co kdo komu udělal nebo neudělal.

O těch milionech jedinců, kteří proudí do Evropy bez toho, že by se vůbec zeptali zda mohou vejít, nevíme nic a není v silách evropských ani národních úřadů o nich zjistit adekvátní informace. Ale já, jako Čech a Evropan, mám jednu zcela zásadní a veledůležitou informaci, která platí o každém z nich a která každého z nich jako jedince i jako masu naprosto dostatečně identifikuje:  Jsou jiní než my.

Aniž bych zde chtěl hlásat jakoukoliv nenávist, jedno je mi jasné:

Pokud ke mně domů, do mého bytu, přijde několik cizinců a usadí se v něm, pak já už se tam nebudu cítit dobře. Budu se jim muset nějak přizpůsobit, moje věci už nebudou mít svoje původní místo, ve své ledničce budu nacházet potraviny které nejím, na mé pohovce se bude rozvalovat někdo, koho tam zrovna mít nechci a až přijdu z práce domů, budu nucen v televizi sledovat blbosti, které bych si sám nikdy nepustil. Něco příjemného, dobrého a pohodového z mého života vyprchá a moje dobrá nálada a životní radost bude fuč... Rozumíte, co chci naznačit?

Jaké je z toho východisko?

Ať už nám chytrolíni v TV a zkorumpovaní politici vykládají co chtějí, jasné je, že když vám někdo vleze do bytu a začne se vám roztahovat v ložnici a v obýváku, nakonec vám zbydou jen dvě možnosti: Buď si sbalíte svých pět švestek, zazvoníte na sousedy a poprosíte je, zda nemůžete bydlet u nich, protože s vašimi novými spolubydlícími se nedá vydržet, nebo nezvané hosty chytnete za flígr, vytáhnete ze dveří a shodíte je se schodů.

Jasně, že humanisti v parlamentu a TV vám řeknou, že se máte přizpůsobit, že máte být tolerantní, že si máte zvyknout... Ale už vám neřeknou proč. Proč bychom si měli zvykat? Proč bychom se měli my přizpůsobovat někomu, kdo sem prostě vtrhnul, aniž by se obtěžoval požádat o dovolení zda smí vstoupit? Proč bychom měli projevovat toleranci někomu, kdo ani neví, co to slovo znamená?

Buďme hrdí.

Zbabělců a otroků si nikdo neváží.

Ale teď už to slíbené kázání otce Piťhy:

Když jsem před pár dny shlédl video, na němž zakuklený posel islámského státu nadřazeně sděloval Židům, že sotva obstojí, když se jich zmocnil panický strach po nedávných útocích palestinských sebevražedných útočníků. S výsměchem jim říkal, že to byla jen dětská hra proti tomu, co Židům - a po nich dozajista také křesťanům - nadělí oni, až v tisícinásobné převaze přijdou dokončit, co bylo započato. Oni, kteří pohrdají životem, když jde o svatou věc, chtějí definitivně vymýtit židovské zlo, aby z nich nezbyl ani jediný. Ano prosím, tak to řekl. Čekal jsem na odpověď z rozumného světa. Nepřišla, protože nemáme ani v Evropě, ani v Americe žádného Leónida. Vůbec nemáme nikoho, kdo by tomuto poslu zkázy řekl: "Přijďte. Jestliže vaše odvaha spočívá na tom, že pohrdáte životem, my pohrdáme smrtí!"

A kdyby to někdo vyslovil, bude nejspíš pohnán před soud, protože není tolerantní. Já ovšem nevím, jak máme zahájit upřímný tolerantní dialog s někým, kdo nám vyrazí dveře a začne střílet po našich dětech. Neozve se nic, protože jsme se dali svést a zotročit modlou peněz. Vím však, a to je to vůbec nejdůležitější, že záchrana existuje. I z tohoto soužení nás náš Bůh vysvobodí, vrátíme-li se k němu a budeme prosit o spásu. Bůh je věrný. Možná se zhroutí Evropa i s Amerikou. V Janově Apokalypse se nakonec zhroutilo všechno, ale zaznělo Boží slovo: "Hle, obnovuji všechno a všechno činím novým.
"Ne, ani v nejmenším se nechci ve chvíli tak vážné chvástat. Nevím, jak bych stál tváří v tvář nepřirozené násilné smrti, jaký strach by se mnou smýkal, co bych blekotal, zbaběle prosil... Nevím. Ale teď je mi jasné, že se mi nemůže stát nic, protože vím, že Kristus nikdy nikomu neslíbil, že nezemře. Ale řekl, že zemře-li někdo pro spravedlnost, pro Něho a Jeho království, Bůh mu uchystá bílé roucho a on mu bude v radosti zpívat spolu se všemi svatými. Znamenejme se křížem a stůjme v pevném šiku pod praporem Krále života.
zdroj: Eurabia



A abyste měli o čem přemýšlat, tak ještě koukněte na tohle video

P.S.: Koukám znovu na to video... No co na to říct? Co odpovědět někomu, kdo má v hlavě místo mozku kus velbloudího ho.na? Snad jen tohle: Ty smradlavej nemytej stepní kozle, držíš tu kudlu jak panna úd. Jednu chvíli jsem si myslel, že si ten nůž vrazíš do oka, a to bych se teda od srdce zasmál!