Nůž - nejlepší přítel v boji o život

Jestliže máte vážný zájem o boj nožem jako o způsob sebeobrany, nebo znalost boje nožem využijete ke zvýšení své odbornosti a připravenosti v zaměstnání, pak určitě neopomeňte zakoupit a přečíst si knihu „Nůž – nejlepší přítel v boji o život“.

První koncept knížky vznikl jako drobná příručka pro moje studenty, která měla rozsah deset nebo dvacet stran. Později, na základě získaných zkušeností a teoretických znalostí, se rozrostla v plnohodnotnou knihu o devětadvaceti kapitolách, v nichž jsem popsal veškerou zásadní problematiku okolo boje nožem, od historie, přes psychologii, etiku, taktiku, techniky, až po první pomoc a objasnění vztahu boje nožem a zákona. Krátké stati jsou zde věnovány i obraně proti psům a vrhání nožem.

Tuto „příručku“ boje nožem jsem vydal celkem ve třech nákladech, takže ještě po nějakou dobu bude dostupná.

Cena je 199 Kč + 100 Kč poštovné a balné
 

Zde je krátká ukázka z knihy:

Jestliže jsme zaujali vhodnou vzdálenost od soupeře a máme tak přehled o všech jeho činnostech,  přecházíme k vlastním zahajovacím akcím, přičemž se snažíme vykrývat nebo uhýbat soupeřovým technikám stejného druhu. Zahajovací techniky obsahují především energické útoky na soupeřovy předsunuté části těla, tedy na ruce, přední nohu pokud je příliš předsunutá, nebo hlavu, je-li soupeř příliš předkloněn. Je možné, že se nám podaří některou zahajovací akcí narušit soupeřovu zápěstní tepnu. V tom případě bude boj do půl minuty ukončen. Pokud ne, musíme v boji pokračovat, dokud vyčerpání a bolest neoslabí protivníka natolik, abychom mohli bez velkého rizika uplatnit některou průraznou techniku. Nikdy se nenechte zlákat k provedení průrazné techniky bez předchozího správného zahájení, a to i proti neozbrojenému sokovi. Zahajovací akce slouží nejenom k oslabení a „ořezání" soupeře, ale také abyste co nejlépe zjistil, koho máte vlastně proti sobě. Pokud tuto zásadu opomenete, můžete se dožít nepříjemného překvapení v podobě vykloubeného ramene nebo prolomeného lokte. Proto k boji přistupujte jako ke hře, nikoliv jako k činu zoufalce na pokraji smrti. Boj čepelí je intelektuální záležitost, která však pevně stojí na základních instinktech člověka jakožto lovce. Nejdříve v sobě vyburcujete pradávný pud predátora, musíte ho však spoutat svou inteligencí a disciplinou, zušlechtit smyslem pro spravedlnost a milosrdenstvím a pak můžete sebevědomě tasit čepel a chystat se k boji.

Musíte vědět, že proti zahajovacím technikám neexistuje v žádném systému boje beze zbraně jakákoliv obrana. Použití zahajovacích technik od vás také soupeř většinou neočekává. Neuvidíte je ve filmech (vzpomínám si, že velmi realisticky ztvárněný boj na nože jsem viděl pouze ve filmu "Je třeba zabít Sekala") a na semináři jiu-jitsu se o nich nedozvíte. Přesto právě jejich existence dává boji nožem takovou účinnost.

Nezapomeňte, že evropský šerm je koncipován a pojímán jako prostředek k ubránění se a přežití. Proto také nožem bojujeme opatrně a s odstupem. Afektované sebevražedné náběhy Japonců jsou nám tedy naprosto cizí a nevidíme v nich špetku logiky ani prospěchu. Znovu se zde přiblížíme pojetí boxu, kde rohovníci bojují v kružnici a zpočátku soupeře „oťukávají", aby zjistili jeho přednosti a slabiny. Každý důrazný útok, při němž se boxer přiblíží na kontaktní vzdálenost, je připravován narušením soupeřova krytí. Boxeři používají škálu taktických prostředků a po celou dobu pružně reagují na vývoj situace, na soupeřovy techniky a jeho styl. Profesionální zápasníci vstupují do ringu s jasnou znalostí soupeře a s připravenou strategií zápasu. To je zcela odlišné od karate, kde se soupeři samozřejmě také snaží zvítězit, ale jejich boj je pouze sérií prudkých náběhů, při nichž jde o to jedenkrát zasáhnout protivníka a získat tak body. O nějaké propracované taktice nebo strategii lze hovořit jen stěží. Nechci nijak snižovat účinnost karate, ale domnívám se, že naznačené rozdíly jasně ukazují neslučitelnost mentálních kořenů evropských bojových umění s asijskými. Nicméně toto téma je námět k dlouhé diskuzi a není možno zde udělat definitivní závěr. Domnívám se však, že je škodlivé cvičit evropský a asijský styl zároveň, jak to někteří praktikují.

Někteří nováčci při prvních cvičných zápasech dělají právě tu hloupost, že ve snaze zasáhnout soupeře na něj nabíhají. To je hrubá chyba a v boji na ostré nože za to velmi snadno zaplatíte životem. Váš soupeř, ačkoliv ho samozřejmě překvapíte a zasáhnete, nebude ihned vyřazen z boje a zřejmě vám bodnutí hned zčerstva oplatí. Můžete ho zasáhnout do srdce a tím ihned vyřadit, ale spolehnete se na to? Minete-li, přidrží si vás a možná to nakonec bude on, kdo tu krvavou výměnu přežije. Proto bojujte tak jak máte a neriskujte zbytečně krk.

Snažte se kroužit kolem soupeře a nezastavujte se. Statický cíl je daleko lépe zasažitelný než pohyblivý. Jste-li v pohybu, snáz měníte jeho směr a můžete proto rychleji přecházet z postupu do úhybu a podobně. Stojíte - li na místě, trvá déle, než uvedete tělo do pohybu a uhnete svištící čepeli. Musíte se snažit soupeře přechytračit, obelstít a uvést ho ve zmatek. Musíte používat co největší paletu technik a jejich kombinací. Musíte střídat cíle svých útoků a měnit podobu výpadů. Různorodost vašich akcí soupeře dezorientuje. Budete-li používat jen dvě stejné akce, jednu útočnou a jednu obrannou, jsou vaše šance uvést soupeře ve zmatek nulové. Nezastupitelným předpokladem, jenž vám umožní bojovat neočekávaně, je používání širokého okruhu technických prvků.

Důležité je umět využít chvíle, kdy soupeř po nezdařeném výpadu ještě nezaujal zcela kompaktní postoj a nemá důkladný přehled. Nezapomeňte využívat kopů a náznaků úderů. Těmi soupeře rozptýlíte nebo vychýlíte ze stabilního postoje. Snažte se soupeři všemi prostředky způsobit bolest. Bolest podlamuje psychickou vyrovnanost a vyvolá strach nebo zuřivost. A my už víme, že obojí je pro něj škodlivé. Používání kopů a úderů obohatí vaše kombinační možnosti, a jak jsme si řekli, razantní kop do genitálií, pod čéšku nebo kolenem do žeber může boj rozhodnout stejně jasně, jako zásah nožem. Proto neopomeňte žádný technicko-taktický prvek, jenž by vám mohl přinést vítězství.

Součástí taktiky boje je i vhodné zvolení postavení vzhledem k okolnímu terénu a denní době. Mám na mysli např. to, že není vhodné bojovat večer, při západu slunce, čelem proti slunci, které je nízko a oslňuje. Stejně tak v noci se budeme stavět zády k blikající reklamě, která nás v opačném případě oslní, zatímco sami uvidíme jen soupeřovy obrysy.

V temné ulici se budeme snažit přenést boj pod lampu veřejného osvětlení, abychom mohli soupeře lépe „studovat". Na schodech je lépe stát nahoře než dole, poněvadž tak můžeme protivníka snáze kopnout do obličeje. Za deště je dobré stát zády proti větru, aby nám nehnal kapky vody do tváře a ty nás neoslepovaly. Totéž platí v zimě, padá-li sníh.

Jestliže vzdorujeme jednomu soupeři, je výhodou zaujmout postavení na volném prostranství, kde existuje volnost pohybu. Máme-li proti sobě více protivníků, musíme si stoupnout zády ke zdi, abychom předešli možnosti napadení zezadu. Ještě lepší je stoupnout si do nějakého výklenku, například domovního vchodu, kam navíc obvykle vedou jeden dva schody. Získáme tak krytí zad, boků a navíc mírnou výškovou převahu.

Hlavně si pamatujte, že boj nekončí, dokud protivníci neleží na zemi neschopni stát nebo neutekli. Nevěřte žádným usmiřovacím proslovům, podáváním ruky nebo voláním o pomoc typu „Zavolejte sanitku, já nic nevidím". Ano, sanitku zavolat můžete, ale pokud nemáte jistotu, že jste soupeře opravdu vážně zranil a on potřebuje rychlou první pomoc, nikdy se k němu nepřibližujte na dosah. Může to být pouze lest a vaše milosrdenství vás může stát i život. Zda je soupeř zraněn vážně a potřebuje rychlou pomoc, zjistíte většinou velmi jednoduše na první pohled podle množství krve, kterou ztratil. Jestliže potřebuje pomoc, jste ze zákona i z morálního hlediska povinen mu ji poskytnout. O poskytování první pomoci se zmíním později, teď vám chci ještě říci, jak celý incident dovést pokud možno do zdárného konce: Musíte utéct!

Vyhrál jste boj, poskytl jste první pomoc a zavolal sanitku, tedy neváhejte a zmizte! Vyhnete se tím celé řadě následných problémů, které by vám na dlouhou dobu otrávily život. Poražení soupeřové nikdy nepřiznají, že vás chtěli okrást. Udělají ze sebe nevinné oběti a z vás lupiče, násilníka a máte-li opravdu zatracenou smůlu, tak i rasistu, což je opravdový průšvih. Marně se budete dovolávat spravedlnosti a poukazovat na to, že byste musel být úplný blázen, abyste sám napadl početní přesilu. Nemáte svědky a použil jste nůž, což je neslučitelné s morálkou slušného občana. Podle některých je totiž slušný pouze ten občan, který je zároveň natolik pasivní, že se nechá bez odporu okrást a zmlátit. Kdybyste nakrásně soudní spor vyhrál a byl osvobozen, musíte být velmi dobře situovaný, abyste si mohl dovolit zaplatit advokáta. Takže být vámi bych volil prevenci, to jest útěk.

Kniha „Nůž ve rvačce a pouličním boji“ již není dostupná, pokud si ji budete chtít přečíst, musíte zkusit štěstí v knihovně nebo antikvariátu. Vydal jsem ji pouze jedním nákladem a ten byl vzápětí rozebrán.

RECENZE:

http://www.knife.cz/Default.aspx?tabid=54&g=posts&t=95&p=15

Všem bych doporučil přečíst si knížku od Radka Pokory: Nůž - nejlepší přítel v boji o život
Píše tam velmi realisticky a velmi otevřeně a není to žádný návod "jak se stát superrambem za 2 dny".

------------------------------------------------------------

No a to je to celý jádro pudla, vyřadit v kritické situaci vědomou mysl a emoce a nechat tělo a podvědomí dělat, co umí. A to ještě nikdy nikdo nevyčetl z knížek. Což samozřejmě neznamená, že podobné knížky nemají smysl, naopak, zrovna Pokora podle mě dobře ví, o čem píše. Ale je to jen pomůcka k daleko komplexnějšímu výcviku.