.jpg)
JENOM NE STRACH!
Název této úvahy jsem si vypůjčil od pana Oty Rambouska, který tak pojmenoval svoji vynikající knihu
o bratrech Mašínových a o útěku jejich odbojové skupiny z komunistického Československa do západního
Berlína. Jisté je, že tito synové jednoho z nejstatečnějších českých bojovníků proti nacistickým
okupantům, jsou naší veřejností vnímáni velmi kontroverzním způsobem a názory na ně oscilují od
krajního obdivu ke krajnímu opovržení. Pravdou však také je, že si o bratrech Mašínových můžete
myslet cokoliv negativního, můžete je obvinit jako vrahy, lupiče a teroristy (jimiž bezpochyby byli), ale
nikdy o nich nemůžete říci, že byli zbabělci.
Nedávno jsem si vyměnil několik e-mailů s jedním svým známým z ciziny, v nichž jsme narazili na
problematiku tzv. "uprchlíků". Upozorňoval jsem na probíhající výměnu evropského obyvatelstva,
kdy naše původní bílé národy jsou postupně zahlcovány barevnými příchozími, takže dochází k
vytlačování bělochů z jejich původních lokalit. V západních zemích stále častěji sledujeme vznik tzv.
"no-go zón", tedy celých městských čtvrtí, kde bílý člověk nemůže, nedokáže, a v podstatě ani nemá
dovoleno, žít. Pokud by tam chtěl nadále bydlet, musel by buď přijmout muslimské vyznání a této
konverzi také přizpůsobit veškerý svůj životní styl, včetně vnímání spravedlnosti, morálky a společenského
chování, nebo si pořídit samopal a neprůstřelnou vestu. Nebo aspoň ostrý a spolehlivý nůž.
V e-mailech jsem upozorňoval také na to, že je jen otázkou několika let, než se tato Potopa (další
vypůjčený název – tentokrát od Sienkiewicze) převalí i přes hranice států, které dosud nezasáhla.
Těmito státy mám na mysli "chudé" země východní Evropy, tedy Česko, Slovensko, Maďarsko atd.
V souvislosti s tím jsem uvedl, že je nutné zařídit se podle základní poučky, platné ve všech situacích
ohrožení života.
Ta poučka zní: "DOUFEJ V NEJLEPŠÍ, ALE PŘIPRAVUJ SE NA NEJHORŠÍ!"
Můj zahraniční přítel mi na to odpověděl, že mám asi pravdu, že ta situace opravdu zřejmě hrozí, ale
že má svou práci, rodinu a spokojený život, a že nehodlá žít ve strachu. Až to přijde, tak to přijde a pak to prý bude řešit.
Smutné je, že takovým způsobem uvažuje mnoho lidí i u nás v Česku. Až to přijde, tak to tady bude a
pak se uvidí, co s tím... Není to směšné? Není to k pláči?
Nechtěl bych být dítětem v rodině takto uvažujících otců, protože bych zřejmě trpěl neustálým hladem.
Vždyť - dotáhneme-li tuto tragikomickou filozofii do konce - není důvod nakupovat potraviny předem
do zásoby. Až se vyprázdní lednička, tak se uvidí, na co budou zrovna peníze, jestli nebude třeba
neděle a v obchodě budou mít vůbec otevřeno a jestli v nádrži auta zbyde nějaký benzín, protože
není přece důvod kupovat ho předem. Až se nádrž vyprázdní, tak se uvidí. Hlavně nežít ve strachu, že nám dojdou zásoby!
Určitě bych s takovými lidmi nechtěl bydlet někde na vesnici v rodinném domku, kde se topí uhlím nebo
dřevem. To bych asi nepřežil první zimu, protože proč v létě kupovat uhlí do zásoby? Až udeří mrazy,
tak to budeme řešit, ne? Hlavně nežít v létě ve strachu, že v zimě zmrzneme!
A nakonec, proč chodit do školy a učit se tam psát a počítat? Až se budu muset někde podepsat, nebo
něco spočítat, tak to nějak zvládnu, třeba mi někdo pomůže... No, nějak to pak určitě dopadne. Ale hlavně nežít
ve strachu, že budu vypadat jako blbec!
Jistě, dotáhl jsem tuto filozofii ad absurdum, ale zcela záměrně. Chtěl jsem vám tím ukázat, jak je
hloupá. Toto myšlení totiž zcela a ve všem odporuje mentalitě západního člověka. Celá naše vyspělá
západní civilizace, veškeré naše technické a sociální vymoženosti, všechno to má podstatu a počátek v
tom, že dokážeme předvídat události a řešit problémy dřív, než na nás plnou silou udeří. Přežili jsme a
dokázali ovládnout celou planetu jen díky tomu, že naši předkové nasbírali dříví na zimu v létě,
vyudili maso na podzim, osady opatřili hradbami dřív, než přišel nepřítel a hladové šelmy, věnovali se
výcviku vojska v době míru a svoje děti vzdělávali dřív, než nabyté vědomosti skutečně potřebovaly.
Pokud se touto tisíciletími prověřenou strategií nebudeme řídit i dnes, pak zahyneme. Bohužel
kolem sebe stále častěji pozoruji, že valná většina současných lidí něco tak jednoduchého a
přirozeného naprosto odmítá pochopit. Místo toho před sebou tlačí tu svou kuličku a lebedí si,
jak je veliká. Že přes ni nevidí na cestu, která je čeká, je jim jedno. Důležitá je přítomnost. Přitom si ale neuvědomují,
že by jim tu kuličku mohl někdo velmi brzy rozšlápnout.
Pokud si však uvědomíme situaci, jaká je, a podle toho se zodpovědně připravíme, pak přece není
nejmenší důvod prožívat svůj život ve strachu!
Pokud pohledem do lednice, mrazáku a spíže zjistíte, že už vám docházejí potraviny, propadnete snad
strachu o to, co budete jíst příští víkend? Předpokládám, že ne. Předpokládám, že v době míru a historicky
nebývalého blahobytu, který prožíváme, prostě sednete do auta, zajedete do hypermarketu a koupíte
si tam vše, co potřebujete.
Stejně tak předpokládám, že když uvidíte, že se rafička palivoměru vašeho auta blíží k červenému,
nezačnete hystericky mávat rukama v panické hrůze, jak se jenom dostanete ráno do práce. Prostě
zamíříte k nejbližší čerpací stanici a dotankujete.
Nežijete kvůli tomu ve strachu. Řešíte problémy, dokud neudeřily plnou silou.
A stejně tak bychom se měli zachovat v situaci, kdy pozorujeme, že se města v zemích na Západě
pomalu mění v muslimské destinace a že tento trend plíživým způsobem překračuje už i naše hranice,
jak to vidíme například v Teplicích a v nedalekých Modlanech, ale i v Praze a v Brně. Neměli bychom
dopustit, aby se nám stalo to, co se stalo Němcům, Rakušanům, Belgičanům, Francouzům,
Angličanům, Finům, Norům, Švédům, Italům, Řekům... Neměli bychom se nechat vytlačit ze svých
měst. Pokud to dopustíme, pak teprve budeme žít ve strachu. Pak se teprve budeme bát v metru, ve vlaku,
na vánočních trzích...
Moudří lidé se učí z chyb druhých. Hlupáci se učí z chyb vlastních.
Určitou naději nám stále skýtá existence některých politických stran, které nepodlehly eurohujerismu.
Asi nejvýraznější z nich je Okamurova SPD, kterou se chystám volit i já. Není to o tom, že bych za pana
Okamuru a jeho soustraníky dal ruku do ohně, je to o tom, že nikoho jiného, kdo by roky tvrdil stále
to stejné a neuhnul ani o píď, prostě nemáme. A jak to tak sleduji, na slova páně Okamury nakonec dochází.
Ale abych byl naprosto upřímný, já na demokracii nevěřím. Nevěřím, že pokud jakýkoliv demokratický
stát není zcela v kolapsu, dokážou se zvolené strany v parlamentu shodnout na něčem opravdu
zásadním a natolik radikálním, aby to dokázalo zvrátit trend úpadku. A když přijde kolaps, nastupuje totalita.
Nastolení totality je dnes již očividným cílem nadnárodních elit a maňásci ve vedení EU a některých
národních vlád na tom urputně pracují. Proč myslíte, že by nám jinak do Evropy naváželi milionové
zástupy nepřizpůsobivých, neintegrovatelných, většinou negramotných a líných mužů, často s kriminální
nebo teroristickou minulostí? Proč myslíte, že by je sem madam Merkelová a další Jidášové zvali?
Jde jim o to, vyvolat kolaps národních států a zavést celoevropskou totalitu jako jediné východisko z úpadku,
který sami vyvolali. Tomu však bude předcházet mnoho násilných a bolestných událostí, které nad námi visí
jako Damoklův meč.
Možná teď čekáte, že se s vámi podělím o můj návod, jak se připravit, co dělat, kam se obrátit o radu a spolupráci.
Nic takového ale neudělám. Ano, připravuji se na nejhorší, ale součástí této přípravy je i to,
že jen já sám (a moji nejbližší) vím, co a jak udělat.
Nicméně, dám vám několik cenných doporučení:
Doufejte v nejlepší, ale připravujte se na nejhorší.
Vyhněte se nebezpečí a boji, pokud to jen jde.
Nežvaňte.
Nikomu nevěřte.
Vše chystejte tak, abyste nebyli závislí na pomoci a spolupráci.
Pamatujte, že kde je moc lidí a málo zdrojů, tam nepřežijete.
Možná budete muset bojovat a zabíjet - buďte na to připraveni především mentálně.
Zůstávejte trvale mimo kontrolu systému, nebo ji minimalizujte.
Jenom ne strach!
R. Pokora