SEXUÁLNÍ OTROKÁŘSTVÍ V SOUČASNÉ BRITÁNII
Grooming je kriminální aktivita, jejímž cílem je pomocí psychické manipulace vylákat z oběti osobní údaje, vyvolat falešnou důvěru a vylákat ji na osobní schůzku, kde většinou dochází k fyzickému násilí, sexuálnímu zneužití, zneužití oběti pro dětskou prostituci, k výrobě dětské pornografie apod.
(wikisofia.cz)
Možná je vám známo, že se Británie potýká s vážným problémem tzv. groomingových gangů, jejichž převážně pákistánští příslušníci zneužívají, znásilňují a prodávají nezletilé, nebo sotva zletilé, anglické dívky. Britské úřady se obávají, že přílišné povědomí o těchto zločinech rozbije „posvátný“ mýtus multikulturní harmonie. Bojí se, že anglický národ při pohledu na toto zlo zachvátí takové rozhořčení, že dokonce i stávající už tak nesnadné soužití se stane nemožným.
Z výše uvedeného lze celkem snadno dovodit, jak se britská oficiální místa pokusí postupovat v případě těchto násilnických gangů: budou se snažit další zneužívání zastavit co možná nejtišeji. Jde jim mnohem víc o ututlání celé věci, než o skutečné řešení problému - i když možná chtějí vyřešit i ten.
Aktuální a dosud neuzavřený případ Ellie Williamsové ze severoanglického, labouristy dlouhodobě řízeného, města Barrow-in-Furness naznačuje, že se odehrává právě tento scénář.
Ve městě už delší čas probíhá vyšetřování působení groomingových gangů. To ale fakticky nikam nevede a média v celé té šarádě poslušně plní svou hanebnou úlohu. Návdavkem byla jedna z obětí, Ellie Williamsová, promptně umlčena nařčením z falešného obvinění.
Takhle byl o celé aféře nucen informovat deník Guardian poté, co ve městě, jako reakce na případ, vypukly nepokoje:
Hrůzyplný facebookový příspěvek z účtu devatenáctileté dívky z Barrow-in-Furness, kde popisovala léta sexuálního zneužívání v různých městech severní Anglie, se minulý týden virálně rozšířil po sociálních sítích.
V příspěvku stálo, že poslední napadení se odehrálo minulé úterý, kdy byla mladá žena údajně znásilněna a zbita trojicí mužů jako trest za to, že se po dobu trvání koronavirových opatření neúčastnila jejich „večírků“.
O dva dny později stanula před soudem, který ji vrátil do vyšetřovací vazby. Zde bude čekat na proces poté, co u ní úředníci soudu v Barrow zjistili porušení podmínek kauce. Ta jí byla vyměřena poté, co byla počátkem tohoto roku obviněna z maření vyšetřování.
Byla obviněna z křivého svědectví proti pětici mužů a falšování důkazů o znásilnění a sexuálním zneužívání mezi říjnem 2017 a říjnem 2019. […] Detektiv hlavní inspektor Dean Holden z cumbrijské policie ve videu z minulého týdne trval na tom, že detektivové po pěti letech společného vyšetřování s Národní agenturou pro potírání zločinnosti (National Crime Agency, NCA) nezjistili žádné důkazy působení groomingových gangů v Barrow.
Jeho slova však neměla valný účinek a otřesné fotografie údajných zranění ženy, spolu s voláním po činech z úst jejích příznivců, ve velkém kolovaly po sociálních sítích.
Z těchto řádek lze s určitou jistotou vyvodit, že policie vyšetřovala podezření z činnosti groomingových gangů ve městě, ale nedokázala – nebo nechtěla – najít dostatek „pádných důkazů“ pro pokračování tohoto vyšetřování.
Policie možná nemohla najít důkazy také proto, že pro mnohé dospívající dívky v Británii se gangy muslimů vynucená prostituce stala běžnou součástí života. Předpokládá se, že dívky jsou v celé záležitosti dobrovolnými aktéry – pokud nejsou k dispozici jasné důkazy o opaku.
A skutečně: jen stěží si lze nevšimnout prvku dobrovolnosti, když oběti, nejčastěji děti z chudých nebo rozvrácených rodin, jsou nejprve lákány kombinací mužské pozornosti, dárečků, alkoholu, drog atp. Proto se jim ostatně říká „groomingové gangy" a ne „znásilňovací gangy“, což by ovšem byl také pravdivý název jejich činnosti. Tato "dobrovolnost" je však postupem času vynucována stále větším násilím, zneužíváním, zastrašováním a nepokrytým ponižovaním, jak se dívky stále pevněji chytají do pasti nastražené těmito gangstery.
Ellie Williamsová se podle všeho odvážně postavila systému. Zjevně byla skutečně zklamaná z neschopnosti policie pokročit ve „vyšetřování“, i z pokusů policie umlčet ji, zvlášť když, podle jejích slov, Pákistánci v jejím zneužívání neustále pokračovali. Proto svou zoufalou situaci popsala na Facebooku v příspěvku, který se rozšířil tempem stepního požáru. Tím ovšem porušila soudem uloženou podmínku, že bude o svém případu mlčet.
Ke svým řádkům přidala také fotografie zranění, která jí násilníci způsobili. Vysvětlila, že když se pokusila využít koronavirová opatření, aby se od nich odřízla, reagovali na to vystupňováním násilí a zneužívání:
„Tohle nejspíš budou nejtěžší řádky v mém životě,“ napsala Williamsová 19. května 2020 na Facebooku.
„Včera v noci mě pohřešovali, jak už možná někteří z vás díky Lucy vědí. Omlouvám se všem, které to znepokojilo, už jsem v bezpečí. Nechtěla jsem nic říkat, protože mám strach z toho, co si lidé pomyslí; proto jsem o tom, co se mi stalo, dosud mlčela.
Hodně lidí mě ale vybízelo, abych svůj příběh vypověděla. Když se mě ptali, od čeho mám ten monokl nebo pohmožděninu, vymýšlela jsem si všemožné výmluvy: spadla jsem ze schodů, upadla jsem, vrazila do dveří atd. Nechtěla jsem o tom mluvit, ale lidé by o tomhle místním a velice skutečném problému měli vědět. Musí dávat na mladé dívky pozor a ochránit je. Pokud se o celé věci díky mému příběhu dozví více lidí a pomůže třeba jen jedinému člověku, stálo to za to.
Včera mě naložili na zadní sedadlo auta a odvezli do nějakého domu, kde se mnou měli sex tři Asiaté (v britském prostředí se tím myslí většinou Pákistánci - Číňané, Vietnamci nebo Japonci jsou zde obvykle označováni jako Oriental). Následně mě zbili, protože jsem jim prý dlužila za to, že jsem se kvůli koronaviru víc než 7 týdnů neúčastnila jejich „večírků“.
Muži, kteří je pořádají, se rozhodli dát mi na pamětnou výpraskem. Protože mě ale v minulosti už opakovaně bili a já „přesto opakovala stejné chyby“, domluvili se, že mi zkusí uříznout prst!
Řvali na mě z bezprostřední blízkosti, mávali mi před očima nožem a vyhrožovali, že mě zabijou. Ti lidé jsou zlí, ale ne hloupí. Umějí manipulovat a přimět dívky přesvědčováním i výhrůžkami aby zůstaly. Když ne, uchylují se ke krajnímu násilí!
Kdysi jsem věřila, že mě milují. Dávno je mi ale jasné, že mě jen využívali pro vlastní účely a zisk. Opakovaně mě bili, často úplně bezdůvodně. Cpali mě drogami, takže jsem se skoro stala závislou na heroinu! Svlékli mě, zbili a vysadili kdesi bez ničeho, bez peněz, telefonu, dokladů, oblečení i bot, bez ničeho! Jednou mi to udělali v zimě, to mě našli těžce podchlazenou.
Polámali mi žebra, spoustu kostí v obličeji, pořezali mi uši, krk, pokusili se mi odříznout prsa i bradavky, nožem mi ryli do kůže slova, značkovali si mě, používali jako popelník a bili mě, až jsem byla celá pokrytá modřinami.
Zranění hlavy mi způsobilo krvácení do mozku. Po tom všem bití jsem částečně přestala vidět na jedno oko. Teď mi málem uřízli prst.
Do schránky mi strkali hadry napuštěné benzinem a výhružné dopisy, sledovali mě domů, pokusili se mě utopit, uškrtit a neustále mě pronásledovali. Mávali přede mnou zbraněmi a přikládali mi je k hlavě.
Zneužívali mě všemi možnými způsoby. Emocionálně mě týrali každou známou nadávkou. Došlo to tak daleko, že mě zneužívali v jednom kuse, bili mě a ubližovali každý týden! Je to vlastně malý zázrak, že už nejsem po smrti! Dlouho jsem věřila, že jedinou cestou ven je vdát se za jednoho z nich a otěhotnět... Nebo se zabít.
Dřív jsem se v těch situacích v duchu smála. Dělala jsem, že jsem neviditelná a nic se mi nemůže stát. Ale předstírat, že všechno bude v pohodě, nejde do nekonečna. Přišla jsem o veškerou sebeúctu a už mi vlastně ani nezáleželo na tom, jestli mě zabijou. Alespoň by to všechno skončilo.
Vím, že to celé zašlo moc daleko a není to v pořádku. Jizvy na mém těle se nikdy nezhojí. Horší jsou ale nesmazatelně vryté hrůzné vzpomínky.
Dlouhé roky mě převáželi mezi Manchesterem, Yorkshirem, Lancashirem a Cumbrií. Hlavně mě vozili do Leedsu, Huddersfieldu, Oldhamu, Prestonu, Blackpoolu, Lancasteru a Morecambe. Vzali mě i jinam a zúčastnila jsem i „večírků“ tady v Barrow. To znamená, že jsem musela spát s asijskými muži výměnou za nic. Nejsem v Barrow jediná, kdo něčím takovým prošel nebo prochází. Vím o spoustě dalších holek…
Očividně doufala, že její příspěvek oživí dlouhá léta probíhající vyšetřování, zmíněné v Guardianu, a dokonce dalším obětem radila, aby se obrátily se na policii:
Chci povzbudit všechny ostatní holky, aby šly na policii a promluvily – a také jim chci připomenout, že žít takhle není normální. Snad můj příspěvek pomůže lidem lépe si všímat známek zneužívání. Pokud máte podezření, že je v tom nějaké děvče namočené, ohlaste to učitelům, sociálce, lince bezpečí, policii, rodičům. Rodiče, budujte si důvěru svých dětí, aby se vám nebály svěřit, neskrývaly problémy a nestaly se tajnůstkáři! Nevyvolávejte zbytečně drama, které je od vás odežene přímo do náruče násilníků.
Úřady zareagovaly rychle. Nechaly ji zatknout a umístit do vazby, kde čeká na soud za „maření vyšetřování“.
Právním zdůvodněním tohoto postupu je argument, že mediální pozornost, věnovaná případu ještě před samotným procesem, může vyvolat předpojatost u potenciálních porotců a znemožnit jim tak řádně vyhodnotit důkazy a výpovědi.
Celé je to úplně absurdní. Ve skutečnosti se jedná o moderní britský eufemismus pro „nechceme, aby se o tom mluvilo, dokud to nezahrajeme do autu“. Mají se tím jen podepřít bortící se kulisy nefunkčního multikulturního státu.
Servilní britská média jako obvykle přikládají ruku k dílu a o podobných případech mluví jen tehdy, když už se nedají zatajit.
Článek jsme drobně stylisticky upravili. Byl převzat ZDE