bear claw vs. karambit

 

 

Doneslo se mi „tichou poštou“, že se v Brně vyskytují renomovaní a zavedení trenéři bojových systémů, kteří mi v soukromých rozhovorech s mými kamarády vytýkají, že jsem na svých stránkách uvedl nůž „medvědí dráp“ jako specifický typ nože, zatímco se prý jedná o karambit. Přiznám se, že jsem dlouho váhal, než jsem se rozhodl na něco takového vůbec reagovat. Zaprvé si myslím, že rozdíl mezi Bear Claw, čili medvědím drápem, a karambitem, je natolik jasný a nepřehlédnutelný, že není třeba ho komentovat. Zadruhé se domnívám, že pokud má kdokoliv pochybnosti o mé odborné fundovanosti a vůbec o mém zdravém rozumu, měl by si předem alespoň zjistit adekvátní skutečnosti, protože jinak mu hrozí, že neudělá hlupáka ze mě, nýbrž sám ze sebe.

Nakonec jsem se rozhodl tento článek napsat, abych předešel klepům a zbytečným nedorozuměním. Takže medvědí dráp opravdu není karambit. První rozdíl spočívá už jen v samotném původu obou nožů a v historii jejich vzniku.

Karambit má svůj původ v Indonésii nebo na Filipínách a první zprávy o něm pocházejí někdy z 11. století. Byl původně obyčejným pracovním nástrojem, který se lidovým používáním proměnil ve zbraň, k jejímuž použití byly vypracovány složité a velmi sofistikované techniky, takže jejich osvojení je technicky a časově náročné. V USA a v Evropě došlo k popularizaci karambitu někdy v 70 – 80. letech minulého století, a to v souvislosti s tehdejší masovou popularizací východních bojových umění. Karambitu se také přezdívá „tygří dráp“, a to jednak pro jeho tvar, jednak pro jeho indonéský původ (zadejte si do Googlu heslo „tygří dráp“ a uvidíte, že vám tam krom jiného vyskočí hned několik obrázků karambitu). V oblasti Indonésie je tygr téměř mystickým zvířetem, takže každý proslavený bojovník je přirovnáván k tygrovi. Starší z vás si jistě vzpomenou na populárního Sandokana, indonéského bojovníka přezdívaného Tygr z Mompracemu.

Naproti tomu historie medvědího drápu je poměrně mladá. Nože ve tvaru medvědího drápu vyrábějí dvě světoznámé a renomované firmy zvučných jmen, a to Smith & Wesson a CRKT. První “medvědí drápy” uvedla na trh firma S&W poté, kdy byl v roce 1983 vznesen oddílem FBI pro záchranu rukojmích (FBI Hostage Rescue Team) požadavek na zkonstruování taktického nože, vhodného pro činnosti úzce spjaté se záchranou rukojmích jednak oddílem HRT, jednak pro osvobození se rukojmích vlastními silami. Tak vznikl nůž S&W HRT2. Vyznačuje se mimořádnou účinností čepele při přeřezávání lan, popruhů, automobilových záchranných pásů, pout a provazů, ale to je jen část jeho předností, jež pomáhají při záchraně lidských životů. Druhou a pro nás mnohem významnější předností této sofistikované pomůcky je schopnost zasazovat hluboké tržné a bodně řezné rány, a to i z minimální vzdálenosti, takřka z polohy „tělo na tělo“, což u klasického nože bývá problematické.

Firma CRKT později začala vyrábět podobný nůž, již s názvem Bear Claw, tedy medvědí dráp. Ten již vznikl nikoliv na objednávku FBI, ale jako vyloženě civilní záchranářský a outdoorový nůž. Vyrábí se ve třech variantách, s hladkým ostřím, se zubatým pilovitým ostřím a pro potápěče s kulatou špičkou. Vyjma potápěčské varianty se přirozeně i tento model víc než hodí pro sebeobranu na ulici, protože ač na první pohled nevyhlíží tak agresivně jako jeho starší bráška od firmy S&W, účinky zásahů jeho čepelí jsou identické. Liší se jen délkou čepele – je o 9 milimetrů kratší, masivnější rukojetí a rozdílným způsobem zajištění v pouzdře. U obou nožů však lze po krátkém zacvičení opravdu rychle a bez problémů vytrhnout nůž z pochvy a přejít plynule do sebeobranné akce.

Medvědí dráp a poměr jeho rukojeti vůči dlani

                                                                     

Karambit a poměr jeho velikosti vůči dlani                     Karambit se dvěma prstenci

Medvědí dráp se od karambitu liší především délkou rukojeti. U karambitu rukojeť zabírá celou šíři dlaně, zatímco rukojeť  medvědího drápu zasahuje pouze zhruba do poloviny dlaně. Dále katambit mívá zpravidla dvě očka na prsty – jedno na ukazováček a druhé na malíček, zatímco medvědí dráp má očko pouze na jeden prst. Zakřivení čepele je u karambitu zpravidla větší než u medvědího drápu, takže medvědí dráp můžete mnohem lépe a všestranněji využít i k přímým bodům. Celkově lze říci, že medvědí dráp je menší, skladnější, snáze se dá ukrýt a jeho použití je variabilnější. Poznáte na něm, že je vyvinut účelově pro použití v krizových situacích, má být nenápadný a skladný. Díky těmto jeho vlastnostem ho vřele doporučuji ženám a subtilním mužům jako neocenitelnou zbraň pro sebeobranu.

Karambit i medvědí dráp jsou nože, které jsou konstruovány především pro boj na krátkou a těsnou vzdálenost, protože tvar jejich ostří je předurčuje k obloukovitým řezným a bodně řezným akcím. Nicméně medvědí dráp, díky svému o něco menšímu zakřivení, lze snáze použít i k přímému bodnutí, což obránce ocení při odpoutávání se od protivníka.

Co se týče složitosti technik, já upřednostňuji jednoduché, razantní a snadno osvojitelné techniky, pro jaké je medvědí dráp určen. Asijská umění si libují v technicky propracovaných a složitě vykalkulovaných technikách, které člověk musí roky pilovat. Jejich úskalí ale často spočívá v tom, že fungují pouze proti soupeři, který bojuje stejným stylem. Pokud člověk, který roky dřel přesně a do puntíku dané pohyby, najednou narazí na někoho, kdo provádí úplně jiné a nečekané akce, těžko bude improvizovat.  Jeho myšlení k tomu prostě není připraveno. Naopak lidé, kteří cvičí jednoduché, přímé, agresivní techniky, tyto problémy nikdy nezažijí. Technika musí být jednoduchá. Musí obsahovat co nejméně pohybů, co nejméně kroků, musí trvat co nejméně času. Teprve pak je překvapivá. A pokud je překvapivá, je i účinná.

Učíte-li se jednoduché razantní techniky, je to, jako byste se učili zpaměti násobilku. Jde to téměř samo, protože násobilka, po několikerém opakování, začne znít jako říkanka, přirozeně, melodicky. A stejně je tomu i s jednoduchými technikami. Naopak učíte-li se složité techniky, můžeme to přirovnat k učení se výpočtů rovnic. A teď ruku na srdce – co z toho využijete v životě častěji, co je pro vás snadněji pochopitelné a co z toho zvládnete rychleji? Násobilka je jednoduchá, přirozená, nejsou v ní žádná úskalí. Po krátké době ji odříkáte, jako když „bičem mrská“. Rovnice můžete pilovat do nekonečna a nikdy nebudete dost dobří. Nebo možná dobří budete, ale jen málokteří z vás, většina raději bude dělat něco užitečného. A stejně je to s technikami boje nožem. V boji nožem musíte být rychlí, překvapiví, nesmíte zaváhat. Proto i techniky, které se učíte, musejí být rychlé a jednoduché, aby nedávaly prostor k váhání.

V životě jsem poznal řadu lidí a mnozí z nich cvičili východní bojová umění. Zažil jsem i řadu rvaček, jak v hospodě, tak na ulici. A opravdu upřímně vám mohu potvrdit, že jsem nikdy neviděl nikoho, kdo by v situaci nečekané přímé fyzické konfrontace prováděl nějaké předpisové techniky z jakéhokoliv bojového umění. Každý dělá to, co mu velí přirozený reflex, totiž že stáhne hlavu mezi ramena a dává rány pěstí. A s nožem je to úplně stejné, každý zapomene na složité těžce nadřené techniky, ale místo toho před prudkým útokem ustoupí o půl kroku a bodne. A protože taková reakce je naprosto přirozená, mysl a tělo tak reaguje naprosto spontánně, právě proto je potřeba tyto přirozené reflexy procvičovat a rozvíjet, aby byly ještě rychlejší, ještě razantnější a ještě překvapivější. Zatěžovat tělo i mysl něčím, co je natolik složité, že musíte přemýšlet, abyste to dokázali použít, to je naprosto slepá ulička.

R. P.